Jaipur, hlavní město pouštního státu Rajasthan, je známé jako "pink city", tedy růžové město, poněvadž v roce 1883 bylo celé natřeno na růžovo, aby tak uvítalo státní návštěvu prince Alberta z Walesu (růžová byla tradičně barva spojená s pohostinstvím). Staré město po více než sto letech stále vítá návštěvníky růžovými barvami a nese též přezdívku "město podzimního západu slunce". Celé je obehnáno vysokou obrannou zdí a stráženo sedmi hlavními bránami. Zeď je částečně rozebrána, materiál byl používán na stavbu domů. Město bylo budováno s rozmyslem, široké hlavní silnice je křižují v pravých úhlech a dělí je na 9 částí symbolizující sluneční soustavu. Jaipur založil v roce 1727 maharadža Sawai Jai Singh II, z jehož jména je též odvozen jeho název. Královská rodina původně žila v 11 km vzdáleném Amberu.
Hawa Mahal umožňoval ženám královské rodiny sledovat každodenní život města
Počtem 1.5 milionu obyvatel se Jaipur řadí na dvanácté místo mezi indickými velkoměsty, rozlohou však připomíná české okresní město, i přesto, že nové čtvrti se rozkládají již mimo přelidněný historický střed. V Indii rodiny bydlí pohromadě ve společných domácnostech a jsou velice skromné na prostor, takže není výjimkou, když v třípokojovém bytě žije deset, patnáct členů jedné rodiny. Příslušníci nejchudších společenských vrstev často nemají střechu nad hlavou a spí na chodnících, v době monzunů pak hledají útočiště pod mosty a viadukty. Ani tato skupina co do počtu není zanedbatelná.
Jaipur je obklopen prakticky ze všech stran neúrodnými kopci, na kterých se tyčí staré pevnosti a chrámy. Město samo o sobě neleží v poušti, ale stačí se vydat kterýmkoli směrem a po několika kilometrech se octnete uprostřed písečných dun. Proto i léto, které zde vrcholí v květnu a červnu, je velice kruté, o čemž svědčí denní teploty ve stínu, které se šplhají k padesátce, a ani v noci teplota neklesne pod 30 stupňů Celsia.