Jen dvě hodinky autem z Muscatu leží město Nizwa, nazývaná „perlou islámu“. Tato oáza plná zeleně uprostřed strmých hor bývala ještě v polovině minulého století pro cizince téměř nepřístupná.
Jakožto ománská perla islámu měla Nizwa už v 9. století dvě mešity, Shawadna a Sa´al, a pevnost. Pevnost sloužila na obranu města i jako obydlí imámů. Uvnitř najdete několik soukromých místností a také malé etnologické muzeum. Šplhám nahoru, protože to nejlepší, co pevnost nabízí, je rozhled. Na střechy domků, palmárii, starou hradbu, hory i nádhernou sultánovu mešitu. Její kopule zdobí většinu knížek o Ománu, ale nenechte se mást – její nebeská modř byla nedávno změněna na elegantní béžovou barvu.
Souq tu stál už za dob Mohamedových, ale nedávno dostal nové moderní budovy. Všechno, co je v Ománu moderní, drží však nečistší rysy architektonické tradice. Jen pečlivý pohled rozliší béžový beton od tradičních hliněných zdí. Ty se ostatně táhnou celý městem a navazují na starou, rozpadající se část Nizwy. Tady je původní oáza s palmami, tady nacházím část ománského zavlažovacího systému. Datlové háje potřebují hodně vláhy, kterou zajišťuje soustava kanálků zvaná falaj. Odhaduje se, že v Ománu jich stále funguje kolem 4.000. Torza domů se stále pyšní nádherně řezanými dveřmi i do hlíny vytlačovanými portálky. Mezi nimi si hrají děti chudých.
Dála pak za Nizwou na sever a západ směrem k hranicím se Saúdskou Arábii je jen Prázdný prostor. Výmluvné jméno. Arabsky Rub Al-Chali. Největší písečná poušť na světě, plná zničujícího vedra a gigantických dun vysokých stovky metrů. Široká přes 500 km se táhne v délce 1100 km přes Omán, Jemen a Saúdskou Arábii. Sem se odvážily po celá tisíciletí jen některé beduínské kmeny a v první polovině 20. století evropští dobrodruzi.