Ostrov Sardinie leží ve Středozemním moři, přesněji v Tyrhénském, jihozápadně od italské pevniny a jižně od francouzské Korsiky, od níž je oddělen jen úžinou Bocche di Bonifacio. Rozloha Sardinie včetně ostrovů je 24.089 km2 a žije zde asi 1.630.000 obyvatel. Po Sicílii je největším italským ostrovem.
Jeho kouzelné a nezaměnitelné pobřeží měří 1.849 km, je převážně členité a tvoří jej jak skály, tak i množství krásných písečných i oblázkových pláží. Povrch Sardinie je vesměs hornatý. Hory a pahorkatiny zabírají asi 80% rozlohy, což ostrovu dodává jistou drsnou krásu. Nejvyšším pohořím je horský masiv Gennargentu v centrální části ostrova, táhnoucí se až k východnímu pobřeží, kde padá strmě k moři. Nejvyšším vrcholem je zde Punta La Marmora (1834m), v okolí jsou vrcholy nepřesahující 1600m.
Na západním pobřeží v oblasti Oristana se nachází poloostrov Sinis s nejrozsáhlejší evropskou pouští. Jedinou větší rovinou je Campidano, rozprostírající se od Oristana jihovýchodním směrem k Cagliari. Díky této členitosti je Sardinie označována za malý kontinent. Sardinie je geologicky velmi různorodá, o čemž svědčí i krátké řeky s malým množstvím vody. Jezera jsou převážně umělá, vodní nádrže najdeme na řekách Tirso, Coghinas, Flumendosa a Temo.
Svou polohou uprostřed Středozemního moře vždy přitahovala národy přicházející po vodě. Poněkud izolovaná, stejně daleko od Afriky jako od evropského kontinentu, byla vždy světem, který žil svým vlastním životem. Na Sardinii se střídaly rozmanité kultury a civilizace, které zanechaly nesmazatelené stopy v historickém a kulturním dědictví ostrova. Féničané, Římané, Byzantinci, Aragonci – to jsou jen některé z národů, které tu žily, tvořily a vybudovaly toto obrovské muzeum pod širým nebem, kterým dnes Sardinie je.
Ale naše putování směřuje dále do historie, před Byzantince, Římany i Féničany, do časů dávné civilizace mořeplavců, obchodníků ale i válečníků, kteří zanechali otisk své kultury ve stovkách bronzových sošek mimořádného symbolického významu. Připomínají obrazy hrdých válečníků, zpodobněných v egyptském chrámu Medinet Habu faraóna Ramsese III. Mnozí dnes zastávají názor, že králové ostrovů na západě, zmiňovaní v egyptských pramenech, byli právě dávní Sardiňané (národ Shardana), lidé moře, kteří uprostřed vod vybudovali impérium sahající až k Egyptu a starému Řecku a jejichž původ je dodnes zahalen tajemstvím. A možná právě válečníci, mořeplavci a obchodníci, stavitelé věží, kteří kdysi obývali požehnaný ostrov, mýtickou Atlantidu, pohlcenou před tisíci lety mořskými vodami, jsou lidmi dávné sardinské civilizace, lidmi z nuragů.
Tento názor zastává i spisovatel a novinář Sergio Frau, který posouvá Heraklovy sloupy (za kterými se podle Platóna nachází požehnaný ostrov) z Gibraltarského průlivu do Sicilského kanálu. Stopy zaniklé civilizace Atlantidy vidí v dochovalých tajemných nurazích, pozůstatcích neobyčejné monumentální architektury, která začala na ostrově vyrůstat 2000 let před naším letopočtem, tedy v době, kdy evropská civilizace byla ještě v plenkách. V zemi mnoha tajemství a záhad je možné vedle zeleně a středomořské modři obdivovat stavby s dlouhou historií. Nelze oddělit Sardinii vytvořenou lidskou rukou a Sardinii vytvořenou přírodou, pokud ji chceme pochopit a proniknout až do její duše.