Z okolí alentejské roviny se najednou zvedá hradbami obehnané, kouzelné město Évora. Za Římanů získalo důležité postavení a ve středověku vzkvétalo jako centrum vzdělanosti a umění. Bylo oblíbeným sídelním městem portugalských králů, avšak po zabrání Portugalska Španěly v r.1580 upadlo v nemilost. Jeho vliv slábl i nadále, když byla v 18.století uzavřena jezuitská kolej. Dnes se v ulicích Évory opět tísní studenti i turisté, kteří si přijeli prohlédnout mnoho památek a vychutnat atmosféru starého města. Historický význam Évory byl oficiálně uznán roku 1986, kdy byla prohlášena za chráněnou památkovou rezervaci UNESCO.
Hradby
Opevnění, jež chránilo Évoru po staletí, vytváří při pohledu shora dvě neúplné soustředné kružnice. Vnitřní kruh, z něhož zbyla jen torza, je dílem Římanů a pochází až z 1.století. Některé části byly přistavěny za Maurů a ve středověku – dvě podsadité věže jež daly jméno Largu da Porta de Moura, označují místo, kde stávala arabská brána.
Ve 14.století bylo město obehnáno novými hradbami, dokončenými za Ferdinanda I. Měly čtyřicet věží a deset bran, včetně Porty de Alconchel, obrácené k silnici vedoucí do Lisabonu.
Když byl roku 1640 Jan IV. Prohlášen králem, bylo na vnějším okruhu vybudováno silnější opevnění proti nájezdům Španělů. A právě tyto hradby ze 17.století byly nejméně porušeny. Strach z napadení byl opodstatněný – hradby ostřelovali a útočili na ně Španělé v roce 1663.
Stará univerzita
Se založení jezuitské koleje Cplégio do Espírito Santo se Évora, město architektury a sakrálního umění,m stala také centrem vzdělanosti. Škola, která byla slavnostně otevřena roku 1559, v následujících dvou stech letech vzkvétala. Roku 1759 však v souvislosti s vyhnáním jezuitů ukončila činnost.