Lisabon

V mnohých turistických průvodcích se dočtete, že Lisabon patří k nejkrásnějším evropským metropolím. Jaké tedy ve skutečnosti je toto město? Je to město, které si prostě zamilujete na první pohled. Město, které se rozkládá na sedmi pahorcích založil dle pověsti Ulissipoma. Byli tu Féničané, Řekové, Římane či Arabové, ale historie Lisabonu se datuje prakticky až od roku 1147, kdy město dobyl křesťanský král Afonso Henriques z dynastie Burgunské. Nebyl sice prvním hlavním městem Portugalského království, ale od počátku patřil k nejdůležitějším městům.
V době portugalských zámořských objevů v 15. a 16. století, zejména pak za vlády krále Manuela I. Byl Lisabon nejbohatším přístavem v Evropě. Na náměstí Paco Real (dnešní Obchodní náměstí) se obchodovalo skutečně se vším – drahými dřevinami, exotickým ovocem, kořením, látkami, drahokamy, atd.
Po tzv. zlatých časech přišla ale na den Všech svatých roku 1755 katastrofa v podobě zemětřesení. Země pukala, voda řeky Tejo se vylila z břehů a během několika mála hodin zahynulo přes 40 tisíc Lisaboňanů. Tehdy se prosadil markýz de Pombal, muž s velmi osvíceným duchem, který vybudoval společné hroby, založil se o obnovu historického jádra města, založil první banku, podporoval rozvoj zemědělství a vymezil nejstarší vinařskou oblast na světě.

NEJVÝZNAMĚJŠÍ ČÁSTI MĚSTA

Baixa (bajša)
Obchodní čtvrť, která tvoří centrum Lisabonu byla postavena po velkém zemětřesení roku 1755. Má pravidelný šachovnicový půdorys a jsou pro ni charakteristické elegantní obchody, kavárny a restaurace. Pulsuje zde život portugalské metropole a zavítá sem povinně každý návštěvník Lisabonu.

Chiado (šijadu)
Čtvrť ležící na západním okraji města, která pozvolně přechází do čtvrtě BAIRRO ALTO. Obě tyto čtvrtě jsou rozloženy na pahorku asi 30-60 metrů nad BAIXOU. CHIADO bylo a stále je čtvrtí umělců. Najdeme zde operu, divadla, knihkupectví, galerie, muzea, ale také elegantní obchody a tradiční literární kavárny.

Bairro Alto (bajru altu)
Bairro Alto je zčásti čtvrtí majetných a částečně i čtvrtí chudých Lisaboňanů. Přes den tady plyne život spíše pozvolna, čtvrť pověstná svými nesčetnými bary a restauracemi, ožívá totiž až v noci.

Alfama
Alfama je čtvrtí prostých lidí, rybářů a přístavních dělníků, která leží mezi hradem SAO JORGE a řeku Tejo. Alfama je nejstarší čtvrtí města. Jsou pro ni typické úzké pitoreskní uličky s bíle natřenými domy, na jejichž balkonech se ustavičně suší prádlo a obyčejné, dobré a zároveň levné restaurace. Jestli hledáte duši města, najdete ji nejspíše tady.

Belém 
Belém se nachází západně od centra Lisabonu, těsně u Teja. Čtvrť Belém zajisté vyhledají milovníci historie, architektonických památek a muzeí. Zdejší klášter svatého Jeronýma patří k architektonickým skvostům města.

ZAJÍMAVÉ PAMÁTKY

Aquaduto das Águas Livres
Akvadukt svobodných vod se nachází severně od obchodního centra Amoreiras, pěšky to je asi 15 minut. Jestliže přijedete do Lisabonu po mostu 25. dubna, je akvadukt také hezky vidět z příjezdové silnice. Akvadukt byl uveden do provozu v roce 1748, jeho délka byla 18 kilometrů a přiváděl do města čerstvou vodu, o niž byla v minulosti v Lisabonu neustále nouze. Obyvatelé Lisabonu tvrdí, že pokud by došlo k nějaké nehodě s dodávkou pitné vody, mohl by se i v současné době použít.

Most 25. dubna
Most Ponte 25 de Abril byl postaven v letech 1962-1966 a původně se jmenoval Salazarův most. Na počest karafiátové revoluce v roce 1974, která vrátila zemi demokracii, byl přejmenován na most 25 dubna. Je 2.300 metrů dlouhý, jeho pilony jsou 190 metrů vysoké, vozovka je asi 70 metrů nad řekou.

Socha Ježíše Krista
Socha, jejíž tvar byl inspirován sochou Ježíše z Rio de Janeira, byla postavena z vděčnosti za to, že Portugalsko bylo ušetřeno útrap druhé světové války. Socha se tyčí nedaleko mostu na druhé straně Teja. Ve výšce 80-ti metrů se nachází vyhlídková terasa, samotná socha Ježíše je vysoká 28 metrů. Doprava je možná lodním trajektem z Lisabonu do Cacilhas a odtud autobusem č.1.

Hrad Sv. Jiří
Po opětovném dobytí Lisabonu od Maurů roku 1147 král Alfons I. přestavěl citadelu na kopci na sídlo portugalských králů. Manuel I. však roku 1511 vybudoval nádhernější palác na místě dnes zvaném Praca de Comercio a hrad byl tedy dále využíván jako divadlo, vězení a skladište zbraní. I když hrad v současnosti nemá věrně historickou podobu, zahrady a uličky uvnitř hradeb nabízí příjmenou procházku a najdete zde nejkrásnější vyhlídky v Lisabonu.

Elevador de Santa Justa
Tento železný neogotický výtah postavil na přelomu století architekt Raoul Mesnier du Ponsard, žák Alexandra Gustava Eiffela a patří k nejnápadnějším zajímavostem Baixy.
Je postaven ze železa a zdobí ho filigránské ozdoby. Výtah uvnitř věže pravidelně přepravuje cestující mezi čtvrtěmi Baixa a bairro Alto s výškovým rozdílem 32 metrů. Na úplném vrcholku věže, kam dojdete po úzkém točitém schodišti se nachází kavárna a je odtud překrásná vyhlídka na Panorama Lisabonu s katedrálou Sé a hradem Sv. Jiří.

Obchodní náměstí
Na tomto velkém prostorném náměstí stál kdysi téměř 400 let královský palác, který byl zničen při zemětřesení roku 1755.  Obchodní náměstí bylo vždy branou do Lisabonu.

Náměstí markýze Pombala (Praca marques de Pombal)
V horní části Avenidy da Liberdade hřmí dopravní ruch na „Rotundě“ (kruhovém objezdu), jak se náměstí také říká. Uprostřed se zvedá vznosný pomník markýze Pombala, odhalený roku 1934. Despotický státník, který vlastně Portugalsku v letech 1750-77 vládl, stojí na vrcholku sloupu, rukou se opírá o lva (symbol moci) a oči má upřeny na Baixu, o jejíž výstavbu se tak zasloužil. Základnu pomníku zdobí alegorické sochy zpodobňující Pombalovy politické, vzdělávací a zemědělské reformy. Vzpřímené postavy představují Coimberskou univerzitu, kde založil novou fakultu přírodních věd. Tento dynamický, i když dosti obávaný politik dovedl zemi k éře osvícenství. Rozbité kamenné bloky u paty pomníku a přílivové vlny zaplavující město jsou alegorií na zkázu, způsobenou zemětřesením roku 1755.

Sochy na podstavci a nápisy o tom, čeho Pombal dosáhl, uvidíte v podchodu, který směřuje doprostřed náměstí i ke stanici metra Rotunda a pečlivě pěstěnému Parque Eduardo VII, rozkládajícímu se severně od náměstí. Mozaika z dlažebních kostek na Rotundě znázorňuje lisabonský znak. Podobný vzor z malých černobílých kostek zdobí řadu ulic a náměstí Lisabonu.

Náměstí Rossio
Oficiálně se toto velké náměstí jmenuje Praca de Dom Pedro IV. V minulosti sloužilo jako dějiště býčích zápasů, slavnostní, vojenských přehlídek a hrůzných autodafé. Dnes se zde konají jen politická shromáždění a ve střízlivých domech z doby markýze de Pombal, zohyzděných ve vyšších patrech rezavějícími neonovými reklamami, se nacházejí obchůdky se suvenýry, klenotnictví a restaurace. Uprostřed stojí socha doma Pedra IV., prvního císaře nezávislé Brazílie. Čtyři ženské postavy dole pod sochou jsou alegorickým spodobněním Spravedlnosti, Moudrosti, Síly a Zdrženlivosti, vlastností, které byly Pedrovi přičítány.

V polovině 19.století bylo náměstí vydlážděno mozaikovým zvlněným vzorem, který mu dal přezdívku „Kolébavé náměstí“. Ručně tesané šedobílé kamenné kostky byla první tohoto druhu, které byly použity ke zmíněnému účelu. Dnes se zachovala jen malá část uprostřed. Na severní straně spatříte Teatro Nacional Dona Maria II. Pojmenované po Pedrově dceři. Neoklasicistní budovu postavil ve 40.letech 19.století italský architekt Fortunato Lodi. Na vrcholu frontonu se tyčí socha Gila Vicenta (1465-1536), zakladatele portugalského divadla.

Kavárna Nicola na západní straně náměstí byla oblíbeným místem spisovatelů. Stálým hostem původní kavárny (současná pochází z roku 1929) byl básník Manuel du Bocage (1765-1805), který proslul svými satirami.

Belémská věž
Věž, kterou si objednal Manuel I., byla postavena jako pevnost uprostřed Teja v letech 1515-21, Tento manuelský skvost a výchozí bod mořeplavců, kteří se vydávali objevovat obchodní cesty, se stal symbolem slavné portugalské éry dobývání. Skutečná krása věže spočívá ve výzdobě exteriéru. Je zdobená lany tesanými do kamene, m balkony s kamenným mřížovím, strážní věže v maurském stylu a různá cimbuří ve tvaru štítů. Gotický interiér pod terasou, který sloužil jako skladiště zbraní a vězení, je velmi strohý, ale obytnou část ve věži navštivte kvůli lodžii a panoramatu.

Klášter Sv. Jeronýma
Jako pomník bohatství věku zámořských objevů zosoňuje klášter vrchol manuelské architektury. Začal ho budovat Manuel I. V roce 1501, brzy po návratu Vasky da Gama z historické cesty. Financován byl většinou penězi „z pepře“, čili zisky z obchodu s kořením Na stavbě pracovalo několik mistrů, nejvýznamnější z nich byl Diogo Boitac, nahrazený roku 1516 Joaem de Castilho. Klášter byl svěřen řádu sv.Jeronýma až do roku 1834, kdy byly všechny náboženské řády rozpuštěny.

Památník objevitelů
Tento mohutný, 52 m vysoký hranatý památník zvaný Padrao dos Descobrimentos na čestném místě na nábřeží Belému byl postaven roku 1960 u příležitosti pětistého výročí smrti Jindřicha Mořeplavce. Nechal jej vztyčit Salazarům režim jako vzpomínku na námořníky, královské příznivce a všechny ty, kde se podíleli na rychlém rozvoji portugalského věku zámořských objevů. Pomník je navržen ve tvaru karavely, s portugalským znakem po stranách a mečem avizské dynastie nad vchodem. Na přídi třímá Jindřich Mořeplavec karavelu v ruce.Na každé straně památníku stojí ve dvou šikmých řadách kamenné sochy portugalských hrdinů spjatých s touto epochou. Na západní straně mezi ně patří dom Manuel I., který drží armilární sféru, básník Camoes s výtiskem Lusovců, malíř Nuno Goncalves s paletou a slavní mořeplavci, kartografové a králové.

Obrovský námořní kompas z dlažebních kamenů na severní straně pomníku roku 1960 darovala Jihoafrická republika. Ústřední mapa s galeonami a mořskými pannami ukazuje cesty objevitelů v 15. a 16.století. V památníku vás výtah vyveze do šestého patra, kde vedou schody nahoru, odkud je vidět překrásné panoráma řeky a Belému. Přízemí se používá pro dočasné výstavy, které nemusí mít nutně vztah k době objevů. Poněkud okázalé Padrao nevyhovuje vkusu každého, ale nedá se popřít, že umístění je skvělé a provedení karavely nápadité. Vypadá zvláště působivě od západu v pozdně odpoledním slunci.

Katedrála SÉ
Tato stará katedrála, připomínající pevnost, je pokládána za nejkrásnější románskou stavbu v Portugalsku. Je kamennou oslavou vítězství nad Maury v roce 1064. První král národa, Alfons I., udělal z Coimbry hlavní město a krátce po dokončení katedrály roku 1185 zde byl korunován jeho syn Snacho I.

Čtverhranné pilíře ve střízlivém interiéru vedou divákův pohled k přepychovému malovanému a zlacenému retáblu nad oltářem, dílu vlámských řezbárů. Byl zhotoven kolem roku 1502  a zachycuje narození Krista, Nanebevzetí Panny Marie a další světce. Úchvatně vyzdoben je i oltářní obraz z 16.století v jižní příčné lodi, stejně jako manuelský křtitelnice. Mnohem zdrženlivější je křížová chodba z roku 1218, značně přestavěná v 18.století.

V kapitulní síni stojí za pozornost hrobka prvního křesťanského guvernéra města Sisinanda (původně muslima, jenž zemřel v roce 1091).

V severní boční lodi spatříte hrobku Byzantinky dony Vetycy (zemřela 1246), která byl společnicí a učitelkou manželky krále Dinise, „svaté královny“ Isabely.

OCEANÁRIUM V LISABONU

Lisbonské oceanárium, které bylo otevřeno u příležitosti výstavy Expo´98, je největší v Evropě. Naleznete zde více než 10.000 živočochů (350 živočišných druhů), kteří jsou rozmístěni ve 30 nádržích s celkovým obsahem více než 7000 m3 slané vody. Návštěva oceanária je rozdělena do dvou pater: zemského a podmořského. Největší centrální nádrž (průměr 35 m, hloubka 7 m) je viditelná v průběhu celé prohlídky. Představuje otevřené moře a soužití všech živočišných a rostlinných druhů v něm. Horní patro prezentuje 4 specifické oblasti: Atlantik, Severní Ledový oceán, Pacifik a Indický oceán. Dolní patro představuje jednotlivé zástupce světové fauny a flory.

Metro: Oriente
Autobusy: 5, 10, 19, 21, 25, 28, 44, 50, 68, 81, 82, 85 a 114
Otevřeno každý den s výjimkou 25.12.
Vstupné: 9 EUR, děti mají slevu
Informace: www.oceanario.pt nebo www.parquedasnacoes.pt

Areál Parku národů nabízí i další možnosti zábavy: koncerty ve víceúčelové hale, divadelní představení, muzea, restaurace, bary nebo jen procházky po promenádách a v parcích. Vstup do areálu je zdarma.

Turistické karty
Lisabonská turistická kancelář v současné době prodává 3 druhy karet.
„Lisboa Card“ je použitelná ve 26 muzeích a národních památkách v Lisabonu (až 50% sleva), městská hromadná doprava zdarma (metro, autobusy, tamvaje a výtahy).
24 hodin EUR
48 hodin EUR
72 hodin EUR
Dále turistická kancelář nabízí karty do lisabonských obchodů a restaurací (slevy až 20 %).
Informace: www.atl-turismolisboa.pt

Taxi voucher
Lisabonská turistická kancelář se rozhodla, že usnadní život turistům, kteří příjíždí do Lisabonu a vytvořila tzv. Taxi voucher. Jedná se o „poukázky“ na lisabonské taxíky. Zatím je lze koupit pouze v turistické kanceláři na letišti v Lisabonu (v příletové hale). Později bude systém zaveden ještě na vlakovém nádraží Santa Apolónia. Celá akce začala 15.7.2001, a proto jsou Taxi voucher zatím využívány pouze na cesty z letiště po Lisabonu, případně do jeho blízkého okolí. Později se počítá s pokrytím po celém Portugalsku. Existují různé varianty a ceny těchto poukázek. V turistické kanceláři v příletové hale si každý vybere tu možnost, která mu vyhovuje, zaplatí a v taxíku pak jenom odevzdá poukaz. Tímto způsobem zatím pracuje asi 200 lisabonských taxikářů. Jejich vozy jsou na předním skle označeny pestrobarevnou nálepkou.

OKOLÍ LISABONU

Západním směrem od centra hlavního města Portugalska u ústí řeky Tejo do Atlantiku se nachází portugalská riviéra s letovisky Estoril a Cascais. Vnitrozemí severně od Lisabonu je pokryté lesy a nachází se zde městečko SINTRA, které je oblíbeným cílem jednodenních výletů z Lisabonu.

Sintra
Asi 30 kilometrů severozápadně od portugalského hlavního města leží město SINTRA, někdejší letní rezidence portugalských králů. Sintra se skládá ze tří relativně samostatných částí. Nejvíce navštěvovanými památkami města jsou dva někdejší královské paláce. První z nich se nachází přímo  v centru města.

• Palácio Nacional de Sintra - Palác, který je znám také pod jménem Paco Real,t.j. královský  palác, byl postaven ve dvou fázích, a to za vlády králů Joaa I. a Manuela I. v 15. - 16. století. Gotický palác s  prvky manuelského stylu, který je dominantní stavbou centra města, vznikl na místě někdejšího maurského hradu. V  první fázi výstavby, za vlády Joaa I., vznikla začátkem 15. století centrální část paláce, asi o sto let později byla paláci přistavěna četná křídla a další přístavby. Z tohoto období pocházejí četné azulejos, které zdobí královskou kapli a další místnosti paláce. Jednotlivé sály jsou zařízené převážně nábytkem z 19. století, k zajímavým částem zámku patří např. kuchyně, hned na počátku prohlídky, jejíž dva komíny dominují celému palácovému komplexu.

• Palácio Nacional de Pena - Druhý královský palác se nachází na kopci nad Sintrou, v nadmořské výšce 500 metrů. Od centra je vzdálen asi 4 kilometry. Palác Pena postavil v polovině 19. století král Ferdinand, princ Saský Coburg-Gotha, manžel královny Marie II. Ferdinand, původem z Německa, si nechal postavit palác , který bývá často srovnáván s bavorským zámkem Neuschwanstein bavorského krále Ludvíka II. Palác Pena byl postaven na místě někdejšího kláštera ze 16. století. Těžko popsatelný eklektický sloh paláce, obsahující prvky gotiky, renesance, manuelského slohu, rokoka, může zapůsobit při pohledu z blízka na někoho tak trochu kýčovitým dojmem, na druhé straně pohled do okolí města z paláce stojícího na kopcích pohoří Serra de Sintra je nádherný.

Cascais
Přímořské letovisko Cascais leží asi 30 kilometrů západně od Lisabonu. V Cascais končí železnice, která sem vede z Lisabonu. Někdejší rybářská vesnice se změnila na oblíbené letovisko s několika písečnými plážemi. Obyvatelé hlavního města sem také s oblibou přijíždějí na středeční trhy a nedělní býčí zápasy.

Estoril
Estoril leží asi 25 kilometrů západně od Lisabonu a díky zdejšímu kasinu bývá rovnáván s Monte Carlem. Pobřeží mezi městem Oeiras a Cascais se nazývá portugalskou riviérou. Na rozdíl od Cascais je Estoril luxusnějším střediskem, už kvůli zmíněnému kasinu nebo golfovému klubu, na místním autodromu se dříve konaly závody formule 1. Zdejší luxusní vily a hotely nabízely zejména v období mezi dvěmi válkami útočiště králům a diktátorům, kteří přišli o moc.

Cabo da Roca
Nejzápadnější výběžek evropského kontinentu. Skalnatý úsek pobřeží, na mysu je maják a poblíž něho se nachází kamenný sloup s  pamětní deskou a prodejna suvenýrů. V  informačním centru můžete získat osvědčení o dosažení nejzápadnějšího bodu evropského kontinentu.