Při zmínce o tomto městě se každému Portugalci vybaví tzv. Přední linie u Torres Vedra, obranné opevnění, které vybudoval vévoda z Wellingtonu proti Napoleonovým vojskům. Severně od města nedaleko zrestaurované pevnosti Sao Vicente, najdete ještě zbytky příkopů a bašt, avšak většinu valů a staveb podél linií pohřbil čas a rychlé změny.
Za zrestaurovanými zdmi hradu ze 13.století nad městem objevíte stinnou zahradu a kostel Santa Maria do Castelo. Památník obětem pyrenejské války stojí dole na náměstí Praca 25 de Abril před Conventem da Graca z 16.století. Dnes zde sídlí dobře osvětlené Museu Municipal. V síni věnované pyrenejské válce je vystavena maketa linií. Z dalších zajímavých exponátů uveďme například Retábulo da Vida da Virgem vlámské školy z 15.století.
V klášterním kostele Igreja da Graca stojí za pozornost monumentální zlacený oltářní obraz ze 17.století. Ve výklenku kněžiště je hrob Sao Groncala de Lagos.
Za pěší zónou Rua 9 de Abril uvítá návštěvníky manuelský kostel Sao Pedro portálem s exotickými okřídlenými draky. V interiéru vás uchvátí malovaný strop a stěny zdobené pestrými azulejos z 18.století s výjevy z každodenního života. Za kostelem v ulici Rua Candido dos Reis si všimněte kašny z 16.století, Chafariz dos Canos.
Přední linie Torres Vedras
Aby uchránil Lisabon před Napoleonovou invazí, nařídil Arthur Wellesley (později vévoda z Wellingtonu) v říjnu 1809 vybudovat oblouk obranných linií (Linhas de Torres). Po jeho dokončení se podél dvou linií vedoucích od moře k řece Tejo nacházelo 600 kanónů a 152 kamenných pevnůstek. První měřila 46 km a spojovala ústí řeky u Sizandry, západně od Torres Vedras, s Alhandrou jižně od Vily Franca de Xira. Druhá linie, dlouhá 39 kilometrů, se táhla za první až k moři. Krátká třetí linie poskytovala možnost ústupu a nalodění. Stavba všech tří probíhala v nesmírné tajnosti: bylo nutné přehradit řeky, vytvořit náspy a zbourat domy a statky, ale od jednoho roku byl řetězec pevností na vrcholech kopců dokončen. Když 14.října 1810 generál Masséna, velitel francouzských jednotek, s údivem pohlédl na tuto značně pozměněnou krajinu, uvědomil si, že je nedobytná. V listopadu jeho vojska ustoupila zpět do Santarému a roku 1811 se vyhladovělá a poražená stáhla za hranice Španělska.