Půvabné rybářské vesničky, klidná letoviska, dlouhé bílé pláže nebo plážičky ukryté mezi skalami, průzračná voda, pobřežní hory, polopouštní krajina. Tak lze několika slovy charakterizovat pobřeží Costa de Almería, neznámou východní část známého jihošpanělského regionu Andalusie. Samotnému hlavnímu městu Almería dominuje pevnost Alcazaba, z které se vám dostane pohled na chudou arabskou čtvrť.
Andaluská provincie Almería se nachází na jihovýchodě Pyrenejského poloostrova. Hlavní město této provincie je známo především jako „ciudad del moro“, tedy maurské město. A právem. Při procházce městem máte spíš dojem, že jste se ocitli v nějaké arabské zemi, protože koncentrace arabského obyvatelstva je zde velmi vysoká. Do místního přístavu pravidelně připlouvají lodě z afrického Maroka a zpět, takže se není čemu divit.
Costa de Almería je jméno jak celého pobřeží, tak malebné vesničky. Je zde několik krásných čistých pláží jako Mojácar, Almería nebo Roquetas de Mar. Nachází se v nejvýchodnější části autonomní oblasti Andalusie, v provincii Almería, která je nejvyprahlejší částí celého Španělska s rozlehlou skalnatou polopouští. Vzdálená a po dlouhou dobu chudá Costa de Almería začala v posledních desetiletích využívat svůj hlavní zdroj - slunce - a vrací se na vyšší úroveň pomocí turistického ruchu a intenzivního zahradničení.
Jedna asi z posledních, lidskou rukou nedotčenou, přírodní památkou v Andalusii je přírodní krajina Cabo de Gata. Národním parkem bylo místo prohlášeno v roce 1987. Stojí za to si projet celý přírodní park Cabo de Gatas. Klikatá silnička občas vede podél pobřeží, občas se stáčí do vnitrozemí. Všude ale narazíte na kouzelné vesničky: El Pozo de los Frailes, Los Escullos, La Isleta del Moro, Rodalquiar, Las Negras, Agua Amarga až do Carboneras, kde přírodní park končí.
V Andalusii asi 40 km severně od Almeríe, hlavního města stejnojmenné provincie, se mezi pohořími Sierra de Filabres a Alhamilla rozprostírá poušť Tabernas. Tato měsíční krajina o rozloze 11 625 ha, s kopci dosahujícími výšky od 260 do 1000 m, s průměrnými ročními srážkami kolem 250 mm a teplotami, které v letním období mnohdy převyšují 43°C, byla v roce 1989 vyhlášena přírodní rezervací.