Snad každého při vyslovení názvu Velikonoční ostrov jako první napadnou gigantické sochy znázorňující obličeje –tzv. moai. Vědci se dodnes přou o jejich základní účel. Faktem ale je, že jich je na ostrově 887, ty největší z nich mají i více než 12 metrů a váží až 90 tun. Všechny jsou turistům přístupné, jen je potřeba dodržovat základní zásadu a nevstupovat k sochám, které jsou umístěné na posvátné pohřební plošině ahu – nejznámější z nich je 200 metrů dlouhá Ahu Tongariki.
Velikonoční ostrov, v domorodém jazyce Rapa Nui se nachází ve východní části Polynésie na jihu Tichého oceánu, 3 600 km západně od pobřeží Chile, ke kterému správně náleží. Nejvyšším bodem ostrova je vrchol sopky Maunga Terevaka ve výšce 507 m, která je zároveň 12 nejizolovanější horou světa. V okolí ostrova se nachází 15 menších ostrůvků. Název Rapa Nui je v překladu Velká země, což mělo v historii ostrov odlišit od jiného ostrova jménem Rapa, již dříve osídleného a později přejmenovaného na Rapa Iti, Malá země.
Ostrov je vulkanického původu a je tvořen třemi sopkami, které se v průběhu geologických procesů spojily lávovými toky a dnes určují zhruba trojúhelníkový tvar ostrova
Tento vzdálený ostrov - zastrčený v jižním Tichém oceánu – byl kdysi domovem polynéské populace, jejíž historie zůstává tajemná. Podle oficiálního vysvětlení pravděpodobně doplavali na tento ostrov v kánoích – 2700 km cesty po otevřeném moři a pak, jakmile jej osídlili, začali vytrvale vyřezávat kamenné sochy. To prý vedlo k jejich zániku, neboť podle odhadů zde bylo pokáceno více něž 10 milionů palem a úbytek palmového porostu pak byl příčinou vysychání a rozsáhlé větrné eroze povrchu ostrova, což v důsledcích vedlo k rychlému poklesu populace.
Pro Evropany tuto pevninu objevil na velikonoční neděli 5. dubna roku 1722 holandský admirál Jacob Roggeveer a podle dne objevení ostrov také nazval. Příchod Evropanů byl dá se říci koncem polynéské kultury, z původních deseti tisíc obyvatel ostrova jich v roce 1877 zůstalo pouze 111, ostatní zemřeli na tuberkulózu, neštovice, ve válkách, nebo byli odvlečeni otrokáři.
Velké kamenné sochy nebo moai, kterými se Velikonoční ostrov proslavil, byly zhotoveny mezi 1100 -1680 našeho letopočtu a i když jsou často uváděny jako "hlavy z Velikonočního ostrova", sochy jsou vlastně torza, většina z nich končí v horní části stehen, i když malý počet z nich jsou kompletní, některé klečí na kolenou a ohýbají se přes břicho. Některé se tyčí vzpřímeně vzhůru s krkem zapuštěným do půdy. Překvapivé je, že se nedělaly žádné výzkumy toho, jak hluboko jsou sochy do země zapuštěné.
Tyto sochy, z nichž některé jsou 10 metrů vysoké a váží více jak 80 tun, byly vyřezány z vulkanické skály starými Polynésany. Nicméně i dnes by se s takovou tíhou potýkala i dnešní technika. I přes ujištění archeologů není vysvětlena otázka, proč Polynésané tyto sochy vlastně stavěli, z jakého důvodu jich vyrobili takové množství a k čemu měli sloužit. I když oficiální archeologie nerada slyší o možném mimozemském spojení, tento aspekt stejně vyvrácen nebyl a je stále ve hře.
Podnebí na ostrově je teplé, subtropické. Roční období jsou jen málo výrazná. Na ostrově vanou silné pasátové větry. Průměrná roční teplota se pohybuje okolo 21 °C. Nejstudenější měsíce jsou červenec a srpen s průměrnou teplotou 19 °C, nejteplejší jsou leden až březen s průměrnými teplotami 23 °C. Duben a květen jsou měsíce nejbohatší na srážky.
Velikonoční ostrov v Tichém oceánu je nejodlehlejší a nejtajemnější ostrov, který láká každoročně tisíce návštěvníků, kteří se s pohledem upřeným na tajemné sochy moai pokouší rozluštit záhadu jejich vzniku. Zatím se to ale nikomu nepodařilo a kamenné obličeje za tajemným úsměvem stále schovávají jedno z posledních tajemství dnešního světa.